Čerodějka
Náš
výlet na Moravu začal již ráno v pět.Děti se neochotně přemístili z
teplých postelí do ranního chladu našeho auta a tam dospávali,schoulené
na zadním sedadle.Venku už bylo po svítání a chystal se na nás další
jasný,parný,letní den,ale zatím ještě slunce nenabralo na síle a
nastávající cesta se zdála být příjemná.K našemu cíli jsme dorazili
brzy dopoledne a téměř celé ho strávili nejdříve běháním a poté
plahočením se po kulturních památkách.Po malém obědě v malé restauraci
za nemalou cenu se pokračovalo již opatrnějším tempem na stinnějších
místech.
K
večeru jsme ve vyhlédnutém kempu postavili stan.Manžel byl nejprve
proti a chtěl jet ještě večer domů,ale strach z mikrospánku byl
silnější než hrozba nepohodlí způsobeného nocováním v přírodě.Děti
dokonce nasbírali hromádku dříví a když jsme rozdělali ohýnek,ozvala se
má trempská minulost a v ešusu(který z těch dávných časů vozím všude s
sebou) se mi podařilo uvařit výtečný čaj,zvaný"co příroda dá".Děti po
něm spali jak jezulátka.Já si čaj nedala a taky jsem nespala.Ležela
jsem ve stanu, poslouchala spokojené pochrupování mé úžasné rodinky a
civěla do tmy.
Oheň
už dohořel a žhavá uhlíky poblikávali v jemném nočním vánku jako by
byli živé.Na obloze bíle zářil úplněk a v jeho svitu zanikly téměř
všechny hvězdy až na ty nejjasnější.
Kromě
ešusu jsem s sebou vozila ještě jednu věc.Svůj sešit do kterého si
zapisuji své sny své myšlenky a mám v něm i několik dobrých receptů na
ještě lepší bylinné odvary a dokonce i pár zaklínadel,které mají sílu
těchto odvarů znásobit nebo zahnat jejich negativní vedlejší
účinky.Kromě uspávacího čajíčku jsem ještě nikdy nic nepoužila a ani u
toho čaje není jeho účinnost ověřena,protože se podává před spaním.
A
tak jsem seděla u toho oživlého ohniště a pročítala svoje
poznámky,pokoušela se dát dohromady souvislosti mezi sny a zvláštními
událostmi a utřídit své myšlenky.V záři měsíce jsem nejen dobře
přečetla slova napsaná v sešitě ale i viděla celý kemp jako ozářený
obrovskou jevištní lucernou.Až k okraji lesíka,odkud jsem jí viděla
přicházet.Nepřekvapila mě tak ani její přítomnost,ale její krása.Ve
snech vídám různé lidi,ale ona byla jak rusalka z pohádky.Ne moc
vysoká,oblečená v tričku a v džínách,rudé zvlněné vlasy sahající až do
pasu propletené květy a listím.Byla nádherná,kouzelná a
okouzlující.Došla až k ohništi a posadila se na zem proti mě.Byla teplá
noc a já se ještě zachumlala do spacáku,ale i přesto mě v tu chvíli
polil zvláštní chlad,ne mrazivý a nepříjemný,ale jako chladný vánek v
parném dni.
"Ahoj,já jsem Bára",její hlas zněl jako zvonkohra ve studni.
"Ahoj ",odpověděla jsem,"co pro tebe můžu udělat?"
"Potřebuju aby mě někdo našel a pohřbil.Před chvílí mě támhle v lesíku zabili."
"Dobře,řekneš
mi přesně kde to je a já se tím směrem půjdu ráno projít."Na tváři se
jí objevil oslňující úsměv,stejně krásný jako ona.
"Přesně
v to jsem doufala,že najdu někoho,kdo mi porozumí a nebude si myslet že
jsem nějakej cvok,že to je blbej fór".Neznělo to jako fór,pomyslela
jsem si a taky jí to hned řekla.
"Proč tě zabili?"Ne že by mě to zajímalo,ale nemám ráda to trapné ticho.
"Protože jsem čarodějka."Jasně a stručně.
"Víš kdo to byl?"To už bylo ze zvědavosti.
"Jistě..."řekla mi tři jména a já si je zapsala do svého notesu.
Rozhovor
začal váznout,tak jsem raději pokračovala ve výslechu,nechtěla jsem
totiž aby odešla nebo zmizela,nechtěla jsem v tu chvíli zůstat sama a
přemýšlet nad tím co se stalo.
"Bylo to hodně zlí?Jak to udělali?"Znovu se krásně usmála.
"Jo,dost
to bolelo,nejdřív to nevypadalo tak zle,zdálo se že si hoši chtějí užít
jenom trochu sexu v přírodě.Dva mě drželi a třetí si ve mě dělal
dobře,takhle se vystřídali všichni.Tak nějak jsem čekala že mě praští
něčím do hlavy a pak zdrhnou,ale to jsem se přepočítala.Přivázali mě ke
stromu a pak to teprve začalo.Nejdříve mě řezali jen na rukou,nohou a
obličeji,abych jim prý moc brzo nezkapala.Očividně jim to dělalo dobře.
Hrozně jsem si přála omdlít abych už nic necítila,ale můj zatracenej
mozek mě pořád držel při vědomí.A tak jsem aspoň doufala,že jim to brzy
bude stačit a vrazí mi nůž do srdce.Ale jim to nestačilo.Nejdřív mi
rozřízli břicho od spodu na horu,dokud nenarazili na žebra.Viděla jsem
jak vytahují moje střeva. A pak přišlo vysvobození.To co se dělo dál
jsem už sledovala z venku.Jak mi vyřízli srdce,ještě tlouklo což bylo
opravdu zvláštní,když já už byla venku,polili ho petrolejem a
zapálili.Pak mi uřízli hlavu a pověsili ji za vlasy na větev.Bylo to
hnusný a mě už se na to nechtělo koukat,tak jsem šla za tebou." Ten
příběh byl opravdu děsivý.Ne ani tak svým obsahem,ale způsobem
vyprávění.Znělo to jako příběh ze středoškolského mejdanu.
"Jak jsi věděla že tu jsem?"
Jen se znovu usmála.Jasně, prostě to věděla,stejně jako to,že jí nebudu mít za blázna nebo za vtipálka.
A
pak jsme tam seděli a povídali si o všech možných i nemožných věcech.O
nejlepších šamponech,o nehtovém studiu o tom jak nejlépe chutná kuře.O
feministkách,které se chovají jako chlapi,protože nedokáží využít svého
ženského šarmu a kouzla.Bára je označila za ubožačky.Noc ubíhala,
svítání se blížilo a mě tížila ještě jedna otázka.
"Jak přišli na to že jsi čarodějka?"
"Už jsem myslela,že se nezeptáš",usmála se.
"Už
jako malá jsem byla podezřelá.Běhala jsem po lese nahá a povídala si se
zvířaty a se stromy.Ostatní si mysleli že jsem blázen a možná že jsem a
možná že jsou blázni oni,když nedokáží cítit sílu dubů a neznají léčivé
účinky lesních bylin.Já je znám,nevím proč a odkud,ale znám je."Jako
já,pomyslela jsem si.
"Jo,přesně"řekla
Že bych myslela nahlas?napadlo mě.
"To ani nemusíš"
"Dokážeš číst myšlenky?"
"Jen někdy a jen někomu,ale myslím že ty to umíš taky."
"Možná máš pravdu,ale teď pokračuj,brzy bude svítat"
"Jedna
má kamarádka nemohla otěhotnět a lékař jí řekl,že je to beznadějné a i
když otěhotní,tak v sobě ten plod neudrží a potratí.Ona hrozně chtěla
děti a moc se tím trápila,tak šla za mnou.Jasně,že jsem jí chtěla
pomoct a tak jsem uvařila lektvar,řekla jí jak pozná,kdy má ovulaci a v
ten den ať ho vypije a pak je jasný,co má dělat,že jo.Pak jsem jí
jednou týdně uvařila odvar na udržení plodu.Po třech měsících už bylo
vše v pořádku a ona děťátko donosila i bez mé pomoci.Ale narodila se jí
zrůda.To dítě nemělo nos,jen dvě díry uprostřed obličeje,oči bez víček
a ústa bez rtů.Prsty na nohou a rukou mělo srostlé,jeho páteř se K
kroutila
jak tělo hada,některé kosti v jeho těle byly moc krátké a jiné moc
dlouhé.Po několika dnech udržování při životě zemřelo.A pak začal hon
na čarodějnice."V očích se jí poprvé objevil smutek.
"Myslíš že to byla tvoje vina?"
"Ne,já vím,že ne,ale oni si to mysleli"
"Jak víš,že to nebylo kvůli tobě?"
"Protože
matka mojí kamarádky taky porodila takovou zrůdu,která hned po porodu
zemřela.Nikdo o tom moc neví,ale v kronice města,kterou mimochodem
kromě mě asi nikdo nečetl,o tom je zápis.A i o dalších dědičných
informacích téhle rodiny.Má největší chyba byla ta,že jsem se nechala
přemluvit k tomu,abych jí pomohla.Říkala jsem jí o tom riziku,vyprávěla
jí o tom co je napsáno v kronice,ale ona nechtěla nic slyšet,chtěla jen
mít dítě."
"Jo to chápu,ale asi jsi měla být opatrnější."
"To
už teď vím taky,ale vlastně jsem měla štěstí,protože jsem umřela kvůli
tomu,že jsem čarodějka,a tak můžu začít znovu.A být opatrnější."Zase se
začala usmívat.
"Je pravda,že v dnešní době se už hony na čarodějnice nepořádají tak často,"podotkla,"Lidi na ně vůbec nevěří."
"Jo,ale co se stane,když čarodějka nezemře,protože je čarodějka,ale zabije jí třeba nějaký cvok,co má jenom rád zabíjení?"
"Vlastně
se nestane nic.Nebo to stejný,co se stane,když zemře normální
člověk.Pokud chce,může začít znovu,ale už neovládá kouzla,anebo zůstane
tam kde je."Jistě.
Znělo to,jako by mi říkala recept na vánoční cukroví."A co budeš dělat ty?"Už se začínám s těmi svými otázkami cítit trapně.
"Vlastně
ještě nevím.Takhle je to docela prima.Nějaký čas zůstanu určitě
tady,"tím myslela místo duchů,ne ten kemp,"a pak až nastane vhodné
spojení,"vajíčka a spermie,"se vrátím zpátky."
"Jak
poznáš vhodné spojení?"Sakra,zase otázka."Nevím."A zase jasná
odpověď."Víš,já toho nestihla moc zjistit,ještě mi nebylo ani
dvacet,ale jsou věci,které znám,aniž bych se je musela někde učit."
"Tak
to jistě víš,že tvoje tělo nemusí být nutně pohřbené,aby jsi se mohla
vrátit zpátky,tak proč chceš abych ho našla?Nikdy si nikdo nedal moc
práce s pohřbíváním čarodějnic,a přesto se dokázali vždycky vrátit."
"Jo
jasně,to já vím.To mí nalezení a pohřbení nijak nesouvisí s
čarodějnictvím.Jenže sem do toho lesíka si často chodí hrát děti a já
nechci,aby to našly,protože je to fakt dost hnusný."Musela jsem se
smát.Chtěla uchránit děti od nálezu její "hnusný" mrtvoly.Já bych to
udělala taky tak a ona je přece můj sen.
Začínalo
svítat.Měsíc už bledl a obloha světlala.V jejích očích se objevil
prosebný výraz."Slib mi,že mě najdeš."Její hlas zněl jako zvonkohra ve
studni.
"Jistě."
Na
východě se objevila rudá záře,rudá jako její vlasy.A jak postupně
světlala,světlaly i její vlasy a její obličej a celá se začala
rozplývat,v tom počátku dne.Její rty zašeptaly "děkuji",ale nebylo už
nic slyšet.Jen chladný vánek se dotkl mých uší.
Ohniště
už dávno vyhaslo,zbyl jen bílý popel.Seděla jsem tam zabalená do
spacáku,na klíně svůj sešit,v něm tři jména,několik receptů na bezva
odvárky a nějaká zaklínadla v řeči,kterou jsem nikdy předtím ještě
neslyšela.Dokonce několik podivných klikyháků "to jsou runy,jsou v nich
zapsány příběhy a kouzla,"říkala mi Bára,když je kreslila do mého
notesu,"neboj naučíš se je číst stejně jako já."Jistě,naučím.Teď už
vím,že to nebyl sen,že tu se mnou v noci za úplňku seděla krásná mrtvá
čarodějka Bára.Věděla jsem,že když půjdu po lesní pěšině až na paseku a
tam se dám vlevo,tak kousek od staré suché borovice,najdu mrtvolu dívky
s rudými vlasy,vykuchanou,bez srdce a bez hlavy.
Komentáře
Přehled komentářů
OPRAVDU MOC KRASNA POVIDKA..JAKO BY BYLA Z MEHO ZIVOTA...TESIM SE NA DALSI TVE PRIBEHY!!
CARODEJKA
(LAKSMI.EVKA, 14. 12. 2006 23:39)