Zlatá klec
21. 2. 2007
Tys má zlatá klec,
má cela, peřím vystlaná.
Tvé oči jsou mou oblohou,
modrou a bez mráčků...
já však chci vidět pravá oblaka.
Tvé pohlazení je mým vánkem,
lehkým a něžným,
já bych však raději stála ve vichřici.
Tvá slova jsou mým zpěvem,
laskavým a krásným,
já však chci slyšet ptačí křik.
Tvé polibky jsou mou rosou,
teplou a sametovou,
já však chci na tvářích cítit ledový déšť.
Tvůj život je mým nevědomím,
po kapkách sladkého jedu,
já však chci žít to své.
Tys mou zlatou klecí....
snad nikdy nezrezne...
a peří se nerozpadne v prach....
má cela, peřím vystlaná.
Tvé oči jsou mou oblohou,
modrou a bez mráčků...
já však chci vidět pravá oblaka.
Tvé pohlazení je mým vánkem,
lehkým a něžným,
já bych však raději stála ve vichřici.
Tvá slova jsou mým zpěvem,
laskavým a krásným,
já však chci slyšet ptačí křik.
Tvé polibky jsou mou rosou,
teplou a sametovou,
já však chci na tvářích cítit ledový déšť.
Tvůj život je mým nevědomím,
po kapkách sladkého jedu,
já však chci žít to své.
Tys mou zlatou klecí....
snad nikdy nezrezne...
a peří se nerozpadne v prach....
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář